Efektivita učení je základním stavebním kamenem procesu vzdělávání. Pokud totiž učení není efektivní, může „žák“ na konci procesu odejít jen s vědomostmi, nikoliv dovednostmi. Jak se to projeví v praxi? Pro běžnou práci bude „žák“ v podstatě nepoužitelný. Abychom takovým situacím předešli, je potřeba zmapovat (změřit) současnou efektivitu učení a navrhnout korekční mechanismy.

Paralelní procesy učení

Následující schéma vysvětluje, jak vysvětlujeme procesy učení, které se dějí v hlavě dětí, žáků, studentů a dopělých.

Oba trojúhelníky zobrazují symbolicky dva nezávislé a zároveň nezastupitelné paralení procesy učení.

Modrý trojúhelník znázorňuje individuální, spontánní proces učení, který vychází ze základní potřeby se rozvíjet, poznávat, být v neustálé interakci s prostředím a okolním světem.

Nejsilněji se v něm uplatňují autonomní subsystémy vědomí - somatický a energetický.

Zelený trojúhelník znázorňuje řízený, formálně strukturovaný proces učení aplikovaný ve školách. Využívá obecně platné, záměrné a dlouhodobé stereotypy člověka formulované do „hotových, poznaných a ověřených“ informačních celků.

Jeho hlavními dominantami jsou oba přesahové subsystémy vědomí (mentální a sociální).

Jak se proces učení v různých fázích života mění

Raná fáze

V prvních fázích života je jasným hnacím motorem učení proces spontánní, který se opírá o potřebu silného informačního nasycení pro přímý anatomicko fyziologický růst neuronových sítí mozku. Jeho základem je pokus a omyl a vytváření procesů pro rozvoj exekutivních funkcí mozku. Ty pak tvoří základ přesahových subsystémů vědomí, tedy pro cílený pohyb a řeč. Nejsilněji se v té době rozvíjí neuronové sítě zrakového, sluchového a senzomotorického typu za spoluúčasti neuronových sítí pro barvy, čas a prostor. Na tyto procesy pak navazuje rozvoj neuronových sítí pro paměťové a rozhodovací procesy. Věkově tento proces dominuje v celém předškolním období, přičemž se výrazně rozvíjí proces sebeuvědomování a zasahuje zhruba až do 3. třídy prvního stupně základní školy.

Čtvrtý až sedmý postupový ročník

V období čtvrtého postupného ročníku se vývojově rychle zamění komunikační styl kooperace a hry za proces sociální participace a potřeby úspěšného výkonu.

Dochází k etapě přeměny na výběrově selektivní typ učení. Žáci jsou schopni jednak rozvíjet své „silné individuální stránky, přednosti či vlohy“, zároveň záměrně s ostatními sdílet a pokoušet se zvládnout i rozvíjet škálu dovedností a předností „těch ostatních“, aby nedocházelo k jejich vyloučení a separaci ze skupin. Věkově toto období přetrvává zhruba až do začátku sedmého ročníku, přičemž interakční styl participace se obohacuje o potřebu podílet se na aktivní tvorbě skupinových pravidel (hlavně v období šestého ročníku).

Do devátého postupového ročníku

Dochází k postupnému vyvázání se z přílišné závislosti na podmínkách a uvolnění prostoru pro uvědomovaný proces rozhodování. Tedy každým jedincem řízeného procesu „co, proč a za jakým cílem či smyslem se chci a budu učit“. Tento proces se věkově završuje v průběhu 9. ročníku základní školy a umožňuje aktivní, individuálně výběrovou volbu pro vhodný typ či druh středoškolského vzdělávání.

Střední škola a pokračování

Posledním věkovým obdobím, kde začíná jednoznačně a výrazně převládat právě kvalita formalizovaného výukového procesu je období středního školství. V něm se pak již prosazují individuální schopnosti a umění pedagogů stimulovat uplatnění výběrových informací, kvalita, dostupnost a využitelnost technického zázemí výuky a potřeba koučingového typu vedení. To vše v návaznosti na rozhodnutí jedince aktivně se dál učit a dosáhnout reálných cílů.

Čím více se v současné době daří snižovat podíl frontálních a pouze „mluvených stylů výuky“, čím pestřeji a bohatěji jsou využívány rozmanité informační zdroje dynamického rázu, tím je výuka efektivnější.