Vztahy ve školách tvoří tzv. sdílené klima. To je dlouhodobě i krátkodobě formováno interakcemi uvnitř skupin. Měřit lze sdílené klima libovolných skupin, ať už jde o žáky nebo studenty třídy, členy sportovního týmu, členy pracovní skupiny, členy party nebo ale i obyvatele obce.

Na příkladech sdílených klimat ve školách můžeme lépe pochopit charakteristiku a možnosti jejich využití ve vzdělávacích procesech. Můžeme sledovat a dokladovat posloupnost celkového procesu učení - triády INFORMACE >>VĚDOMOST >> DOVEDNOST.

Proaktivní sdílená klimata

Do skupiny proaktivních klimat lze zařadit první tři typy sdíleného klimatu, které kvalitativně zaručují dobrou efektivitu vzdělávacího procesu i dobrou kvalitu vztahu třídního kolektivu a učitele. Obě tyto podmínky jsou schopny zajistit relativně dobrou úroveň efektivity učení (transfer mezi paralelními procesy učení). Při vlastním vyučování dochází jak k přenosu informací (platforma pro vědomosti) mezi pedagogem a skupinou i uvnitř mezi členy skupiny, tak k podporování a vzniku výukových dovedností (uplatnění vědomostí), které jsou si členové vyučované skupiny schopni přenášet i do jiných rovin svého života.

Brána do nebes

Komunikace v tomto typu klimatu je jednoduchá. Skupina je ochotna zcela rovnoměrně akceptovat podmínky a nastavená pravidla mezi ní a pedagogem (i ta nepsaná a mnohdy i nevyslovená, tedy jen očekávaná), neblokuje svými projevy proces učení, ale naopak je zaměřena na jeho aktivní podporu. Je autonomně aktivní, vstřícná, sebekorekční a využívá prostoru, který jí pedagog svým přístupem „k učení nabídne“.

V moderní terminologii je tento typ klimatu a působení autority v něm označován jako „klasický koučing“ nebo-li vedení formou usměrňování a cílení aktivit skupiny s důrazem na oboustranné využití podmínek.

Růžové brýle

Komunikace v tomto typu klimatu je obtížnější. Pedagog jasně cítí tlak skupiny v oblasti podmínek, za kterých je skupina „ochotna se učit a pracovat“. Skupina sice v žádném případě neblokuje proces učení, ale není ochotna akceptovat nevhodné nastavení výukových podmínek, či nevhodný styl vedení a hodnocení. Poukazuje na ně různorodými „protestními projevy“ a žádá po pedagogovi zvýšenou toleranci a respektování svých požadavků a potřeb. Pokud jsou pedagogem dál beze změny prosazovány, dochází k „útlumu a ústupu“ ze strany skupiny z hlediska autonomie, vstřícnosti a sebekorekce směrem k učení. Čili jinak řečeno, skupina požaduje zvýšené ústupky a kompromisy ze strany pedagoga, které zdůvodňuje nevhodnými podmínkami, za kterých musí fungovat.

Někteří pedagogové jsou v tomto klimatu náchylní k individuálnímu selhávání.

Buldozer pravdy

Komunikace v tomto typu klimatu je ze strany pedagoga zcela a jasně nekompromisní, nároková a netolerantní bez jakéhokoli zohledňování podmínek ve prospěch skupiny. Skupině jsou pregnantně vnucena veškerá pravidla výuky, chování, výkonu i hodnocení, bez vlivu na jejich možné změny. Pedagogem ovšem není bráněno ve vstřícné aktivitě (ta je maopak vyžadována), pokud skupina takto nastavené podmínky a styl vedení akceptuje. V zaužívané terminologii jde o silně autokratický styl vedení či spíše autoritativně řízené regulace, který je centrovaný pouze na vysoký výkon a „totální poslušnost“.

Efektivita učení je snížená, a to zvláště v oblasti „individuální tvořivosti a poznávacího objevování“.

Problematická sdílená klimata 

Do druhé kategirie lze zařadit další dva typy sdíleného klimatu, které již ovšem nezaručují dobrou efektivitu učení ani dobrou kvalitu vztahu Skupina – Pedagog. Tvoří jakýsi postupný a přirozený vývojový přechod ke sdíleným klimatům obranným, zamezujícím, degradujícím a z hlediska učení i vztahů neefektivním.

Mount Everest

Komunikaci v tomto typu klimatu dlouhodobě a s nadhledem zvládá jen „velmi erudovaný a odolný pedagog“. Skupina sice stále ještě neprodukuje přímé blokační projevy, které znemožňují efektivní učení, ale projevuje neustálý tlak a požadavky na změny podmínek, přičemž sama již neaktivuje vstřícné, sebekorekční a autonomní aktivity ve prospěch učení. Pedagog je tak vystaven jednak neustálému tlaku a požadavku na toleranci v oblasti podmínek, tak požadavku na nutnost neustálého aktivního vedení výuky.

Nejsilnější skupinovou charakteristikou bývá „pocit marnosti snahy“ a skupina nemá společné zážitky celkové úspěšnosti. Úspěšnost v takovém typu klimatu vykazují pouze nejzdatnější a nebo tzv. „vybraní“ (favorizovaní) jednotlivci.

Údolí války

Komunikace se odehrává v neustálých vyhraněných a vyhrocených „postojových pravdách“, a to jak uvnitř skupiny (klima avizuje otevřený „boj“ uvnitř skupiny), tak mezi skupinou a pedagogem. Obě strany si neustále dokazují a potvrzují pouze své vyhraněné náhledy, efektivita učení je narušená, selhávající pedagog není schopen zaujímat řešící stanoviska a dostává se pouze do „řešení důsledků bojů“, mezi kterými neurčitě „manévruje“ tlakem na podmínky, vyhrožováním a ultimáty.

Toto klima není naštěstí časově příliš stálé a vyskytuje se pouze v případech silných a otevřených konfliktů.

Paralyzující, úniková a degradační sdílená klimata

Do třetí kategorie lze zařadit poslední tři typy sdíleného klimatu, které již jasně poškozují efektivitu učení a vykazují narušenou kvalitu vztahu Skupina – Pedagog. Při vlastním vyučování dochází jen sporadicky k přenosu kvalitních informací jakožto východiska pro vznik vědomostí, a to směrem od pedagoga ke skupině, přičemž je téměř vyloučeno, aby mohly vznikat skupinově výukové dovednosti. Proces i kvalita výuky je trvale narušena z obou stran.

Buldozer zloby

Komunikace se odehrává v trvalém, negativním a výrazně silově regulačním napětí ze strany pedagoga, který nekompromisně tlačí a vnucuje veškerá výkonová, hodnotící i vztahová pravidla, přičemž využívá celkově skupinově trestajícího modelu a podhodnocování školního výkonu i lidské kvality členů skupiny. Skupina je soustředěna pouze na blokování vlivu pedagoga a tím je celkově narušen proces učení. Školní výkon je podáván pouze za mimořádného tlaku pedagoga a pod neustálou hrozbou.

V praxi je tento typ klimatu naměřen pouze u minimálního počtu tříd a je z hlediska celkových trendů výuky a přístupu autorit nevýznamný, byť v každém konkrétním případě při jeho naměření velmi sociálně závažný.

Obrana v zákopech

Komunikace má ráz manipulačních a únikových aktivit i požadavků ze strany skupiny. Ty blokují a znemožňují celkově výukový proces i vliv pedagoga zvláště v přejímání a chápání učiva. Učení je skupinově velmi silně narušeno, skupina nevykazuje efektivní vznikání dovedností a problematické je i získávání alespoň uspokojivé úrovně vědomostí. O toto se snaží pouze někteří jedinci, ale pouze pasivní, neveřejnou formou. Pedagog velmi brzy sklouzne a přijme doplňkovou variantu „Buldozeru pravdy“, která je nesena na bázi automatického znechucení, opovrhování a podhodnocování kvality skupiny.

Z hlediska silného narušení efektivity učení jde ve vzorku monitorovaných tříd o nejčastější typ klimatu (10% výskytu) a bývá naměřeno téměř výhradně a pouze u vyšších ročníků.

Brána do pekel

Komunikace se mezi skupinou a pedagogem odehrává jakoby paralelně vedle sebe. Skupina i pedagog jsou k sobě netečné a navzájem nejsou schopny se jakkoli pozitivně oslovit, protože se zcela liší svou životní hodnotovou orientací. Klima je časově velmi stabilní a prakticky nezměnitelné. Obsahově neprobíhá skupinový proces učení a skupina lhostejně přijímá jakékoli případné negativně výkonové hodnocení. Pokud není ze strany pedagoga „lidsky provokována“, prostě si jen vyučování odsedí a věnuje se uvnitř mezi svými členy „své životně mimoškolní orientaci“, a nebo jedinci sami sobě. Situačně a přechodně je podobného, ovšem oběma stranami dohodnutého modelu využíváno například v „neplánovaných suplovaných hodinách“.

Ve vzorku monitorovaných tříd bylo celkově toto klima naměřeno ve velmi minimalizovaném množství tříd a nehraje z hlediska celkových trendů výuky a přístupu autorit ke vzdělávání žádnou významnější roli. Z mimoškolního prostředí byl tento typ celkového klimatu naměřen např. u aktivní skupiny „skinheadů“.